Svatý Jean Baptiste Marie Vianney
svátek 4. srpna
Prof. Plinio Corręa de Oliveira
Dnes je svátek faráře arského, důvěrníka a
prostředníka při posvěcování duchovních a vzoru pro ty, jimž byla svěřena péče
o duše. Žil v 18. - 19. století (1786 – 1859).
Komentáře prof. Plinia:
Vždy je co říci o sv. Jeanu Baptistovi Vianney,
protože byl jedním z největších světců 19. století. Jeho život představuje
tolik různých aspektů, že se z něj člověk vždy může poučit.
V prvních desetiletích 19. století byl chudým seminaristou.
Nejen, že byl chudý, ale měl malou inteligenci, pozoruhodně malou. Musel
vynaložit neobyčejné úsilí na svá studia v semináři a dvakrát neuspěl u
zkoušek vyžadovaných před vysvěcením. Jeho intelektuální nedostatečnost
zadávala velkou příčinu k obavám o jeho kněžské povolání. Nakonec se mu ve
věku 30 let stěží podařilo zakončit studia a byl vysvěcen.
Biskup poslal tohoto přihlouplého kněze do malé
vesnice na jihu Francie, do vesnice Ars. Zde započal svůj kněžský život, který
se svým světlem rozšířil po Evropě a odsud do celého světa. Byl svatořečen Piem
XI. v roce 1925 a byl prohlášen za patrona farních kněží.
Čím se vyznačoval tento světec? I když neměl žádné
přirozené přednosti, aby ho učinily výjimečným knězem, stal se skvělým knězem,
neobyčejným apoštolem, zpovědníkem s vzácnou schopností rozlišování a
kazatelem, který měl hluboký vliv na duše.
Co bylo důvodem takové výkonnosti? Sv. Tereza
z Lisieux říkávala: „Pro lásku není nic nemožné.“ To znamená, že ten, kdo
opravdu miluje Boha, Našeho Pána a Pannu Marii, obdrží prostředky pro to, dělat
to, k čemu jej Boží Prozřetelnost volá. To se přesně hodí na sv. Jeana
Vianney. Podívejme se například na jeho kázání. Stal se neobyčejným kazatelem.
Připravoval si svá kázání, jak nejlépe mohl a pak je promýšlel. Nebyla to
kázání, která by se dotýkala nejvyšších teologických výšin, byly to obvyklé
katechetické pokyny pro lid. Ale když učil, mluvil s takovou
přesvědčivostí, s tak velkou láskou k Bohu, tak požehnanými slovy, že
milosti těchto kázání byly otevřené všem a dotýkaly se všech, kdo je slyšely.
Nedostatek, který jsem ještě nezmínil: měl slabý hlas
a v těch šťastných dobách, kdy neexistovaly mikrofony, davy lidí, které se
shromažďovaly v kostele v Ars a jeho okolí, aby vyslechly jeho
kázání, ho často nemohly slyšet. I když lidé v povzdálí mohli slyšet jen
pár útržků vět z jeho kázání, i přesto se jich mnoho obrátilo. Jiní ho
neslyšeli vůbec, ale také se obrátili jen proto, že ho viděli.
Ve své Duši apoštolátu vypráví Dom Chautard o
této výmluvné skutečnosti. Bezbožný právník šel do Ars, aby si ztropil posměch
z nevzdělaného faráře. Ale vrátil se obrácený. Někdo se ho zeptal: Co jste
tam viděl? Odpověděl: Viděl jsem Boha v člověku. To znamená, že přítomnost
Boží byla ve sv. Jeanu Vianney. Člověk si mohl všimnout, že Bůh byl s ním
a v něm. Považuji toto svědectví bezbožného právníka o faráři arském
– „Viděl jsem Boha v člověku.“ – za jednu z nejúžasnějších poct,
jakou člověk může získat.
Požehnání z jeho kázání a charisma jeho slov se
rozšířily daleko, po celé Evropě se začaly pořádat poutě do Ars. To byl jeden
z důvodů pro nesčetná obrácení, která sv. Jean Vianney způsobil.
Byl také mučedníkem zpovědnice. Trávil tam hodiny a
hodiny zpovídáním a dáváním rad. Neuvědomujeme si ohromné pokání, jaké to
představuje, trávit dlouhé hodiny posloucháním špatností, které lidé dělají. Ve
zpovědnici užíval rady sv. Alfonse Liguori nepospíchat při zpovědi, být
trpělivý, přemýšlet nad každým kajícníkem jako by byl jediným, kdo se má
zpovídat, a pomoci mu zvítězit nad každým jeho hříchem. Tak vstoupil do boje
proti každému hříchu, trval na praktikování mravnosti, doporučoval dobré
chování a často odmítnul dát rozhřešení. Ano, pokud nepozoroval vážné
předsevzetí k nápravě, odmítal takové osobě rozhřešení.
Byl nepřítelem tance. Měli byste si uvědomit, že tance
v té době byly velmi odlišné od dnešních nemravných a šokujících tanců.
Mladé dámy byly zcela zahalené a měly sukně až na podlahu. Jestliže odsuzoval
tyto tance, co by řekl o našich? Jeho odsouzení šlo tak daleko, že odmítal dát
rozhřešení těm, kteří neslíbili, že přestanou na takové tance chodit... Mnoho
lidí, aby získalo rozhřešení, chodilo do jiných kostelů. Když se o tom
doslechl, jednoduše to komentoval: Jestli je jiní kněží chtějí poslat do pekla,
je to na nich.
Tento mimořádný světec strávil celý svůj život
v kostele: na kazatelně, ve zpovědnici nebo u oltáře. Člověk by si myslel,
že když se vrátil domů, že si v noci zaslouženě odpočinul. Ale ne, začal
nový boj, tentokrát proti ďáblovi – kterého nazýval Grapin – v němž ho
ďábel fyzicky napadal a sužoval ho ohlušujícím lomozem a urážkami. Noc předtím
než osoba zvláště ovládaná ďáblem měla přijít ke zpovědi k sv. Jeanovi
Vianney, způsoboval ďábel světci silná trápení. Jednou zapálil farářovo lůžko.
Jako odpověď používal sv. Jean Vianney své zvláštní pokání, činy flagelanství a
modlitby k získání milostí, aby jeho slova měla účinek na potřebná obrácení.
Je skvělé si uvědomit, že Boží Prozřetelnost mu k
růstu jeho apoštolátu dala dar zázraků. Ve skutečnosti učinil mnoho zázraků.
Ale nepřisuzoval je sobě samému. Ve svém kostele vybudoval svatyni sv.
Filomény, panny mučednice, jíž Pavel VI. odstranil ze seznamu světců. Sv. Jean
Vianney nesmýšlel stejně a připisoval jí všechny své zázraky.
Zmíním jen jednu výjimečnou skutečnost, která odhaluje
jeho dar číst duše – rozlišování duchů – který měl. O této skutečnosti
vyprávěla jedna kajícnice, mladá dáma, Dcera Panny Marie (členka řeholní
společnosti Dcer Panny Marie – pozn. překl.). Šla ke zpovědi k faráři
arskému. Když poklekla, začal jí vykládat o událostech z jejího předešlého
života.
- Pamatujete si, jak jste šla při té a té příležitosti na bál?
- Ano, pamatuji.
- Pamatujete si, že v jistý moment vstoupil do sálu pohledný mladý muž. Byl dosti elegantní, vypadal bezúhonně a tančil s několika mladými dámami?
- Ano, pamatuji.
- Vybavujete si, že jste si s ním velmi toužila zatančit?
- Vybavuji si to.
- Pamatujete si, jak jste byl smutná, protože vás nevyzval k tanci?
- Ano, pamatuji.
- Vzpomínáte si, jak jste se náhodou podívala dolů na jeho nohy a uviděla, jak z nich vychází zvláštní modré světlo?
- Ano, pamatuji.
Do této chvíle vše, co mladé dámě popisoval, pocházelo
z daru rozlišování, protože on přirozeně nevěděl nic o její minulosti. Pak
učinil ohromující odhalení:
- Ten mladý muž nebyl nikým jiným než ďáblem, který vzal na sebe tu podobu, aby zde sváděl několik mladých žen. Nebyl schopen se k vám dostat, protože jste Dcera Panny Marie jí ochraňovaná a měla jste zázračnou medailku.
Ta skutečnost je bohatá na poučení. Také vysvětluje
neobyčejnou proslulost, která se šířila právě kvůli takovým příhodám – protože
on čítával v duších mnoha takových kajícníků, kteří k němu přišli ke
zpovědi – z okolí malé vesnice Ars, pak z celé Francie a celého
světa.
Bylo by mnoho podobných skutečností, které by se daly
vyprávět o jeho životě, ale nechme je pro jinou příležitost.
V této smutné úpadkové době po Druhém vatikánském
koncilu, v níž žijeme, se modleme k sv. Jeanu Baptistovi Vianney a
prosme ho o uzdravení katolického duchovenstva, jehož je patronem. A prosme ho,
aby nám dal nutnou schopnost rozlišování a sílu vůle, abychom byli prostí
jakéhokoliv liberalismu v obyčejích.
Překlad: D. Grof
