Sv. Alfons proti „reformátorům“
Zde jsou citáty sv. Alfonse Maria z Liguori
(1696-1787), biskupa a učitele Církve. Když sv. František Jeroným navštívil
rodiče sv. Alfonse krátce po jeho narození, učinil toto proroctví: „Toto dítě
dosáhne požehnaného věku; neuzří smrt před svým devadesátým rokem; bude
biskupem a vykoná velké věci pro Ježíše Krista.“ Toto proroctví se rozhodně
naplnilo. Jedním z nejdokonalejších ze všech světců je Alfons
z Liguori. Před tím, než oddal celý svůj život službě Bohu, byl právníkem
v civilním i církevním právu. Byl zakladatelem náboženského řádu, autorem více
než sta knih, tvůrcem moderní morální teologie, vyhlášeným kazatelem a
zpovědníkem, biskupem, hudebním skladatelem a malířem. Po celých svých 91
pozemských let byl také mužem modlitby a hluboké osobní svatosti. Je příkladem
pravého křesťanského života, jejž by pro nás všechny bylo dobře následovat.
Nyní citáty:
„Církev, která není jednotná v nauce a víře
nemůže být nikdy pravou Církví ... Protože tedy musí být pravda jedna, ze všech
různých církví ... jen jedna může být pravá ... a mimo tuto Církev není
spásy. Nyní, abychom určili, která je tato jediná pravá Církev ... je
nezbytné prozkoumat, která Církev je prvně založená Ježíšem Kristem, protože
když se toho dopátráme, musí se uznat, že tato jediná je pravou Církví, která
když je již jednou pravou Církví, musela vždy být pravou Církví a musí být
navždy pravou Církví. Protože této prvotní Církvi Spasitel učinil příslib, že
brány pekelné ji nikdy nepřemohou (Matouš 16:18) ... V celých dějinách
náboženství zjišťujeme, že Římskokatolická církev sama byla prvotní Církví, a
že jiné falešné a heretické církve se následně odchýlily a oddělily od ní. To
je Církev, která byla šířena apoštoly a později řízená pastýři, které určili
sami apoštolové, aby jí vládli ... Tento rys lze nalézt pouze v Římské
církvi, jejíž pastýři bezpečně sestupují neporušenou legitimní posloupností od
apoštolů světa (Matouš 28:20).“
„Novátoři sami nepopírají, že Římská církev byla
první, kterou Ježíš Kristus založil .. říkají však ... že byla pravou Církví do
pátého století, nebo do nějaké chvíle.. ... [pak] upadla, protože ji katolíci
zkazili ... Ale jak mohla ona Církev, kterou sv. Pavel nazývá „sloupem a oporou
pravdy“ (I Tm 3:15) upadnout? ... Ne. Církev neselhala ... Pravda je ... že
všechny falešné církve, které se oddělily od Říma, upadly a pochybily ...
Abychom přesvědčili všechny heretické sekty o jejich omylu, neexistuje jistější
a bezpečnější cesta než ukázat, že naše katolická Církev je první Církví
založenou Ježíšem Kristem, protože, když se toto uzná, je nade vší pochyby prokázáno,
že ta naše je jedinou pravou Církví, a že všechny ostatní, které ji
opustily a oddělily se jsou zcela jistě v omylu ... Ale pod tlakem tohoto
argumentu vynalezly novátoři odpověď: říkají, že selhala viditelná Církev, ale
ne neviditelná Církev ... Ale tyto nauky naprosto odporují evangeliu.“
„Novátoři byli několikrát vyzváni, aby předložili text
Písma svatého, který by prokázal existenci neviditelné církve, kterou
vynalezli, a my nejsme schopni takový text od nich získat. Jak by mohli takový
text přinést, když Ježíš, který mluví ke Svým apoštolům, jež zanechal jako
šiřitele Své Církve, říká: ´Nemůžete zůstat skryti´ (Matouš 5:14)? ... Tudíž On
určil, že Církev nemůže jinak, než že musí být každému viditelná ... Církev
byla ve všech dobách, a vždy bude, nutně viditelná tak, aby se každá osoba
mohla dozvědět od svého pastýře pravou nauku s ohledem na dogmata víry ...
obdržet svátosti, být směrována na cestu spásy a být poučována a opravována,
pokud by někdy měla upadnout do omylu. Protože, byla-li by Církev
v jakékoliv době neviditelná, ke komu by se lidé utíkali, aby zjistili,
čemu mají věřit a co dělat? ... Bylo nezbytné, aby Církev a její pastýři byli zjevní
a viditelní, v prvé řadě proto, aby mohl existovat neomylný soudce ...
který by řešil všechny pochyby, a jehož rozhodnutím by se každý bezpodmínečně
podřídil. Jinak by neexistovalo žádné jisté pravidlo víry, jímž by křesťané
rozpoznali pravá dogmata víry a pravé morální zásady a mezi věřícími by
existovaly nekonečné hádky a spory... ´A toto jsou jeho dary: jedny povolal za
apoštoly, jiné za proroky,jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a
učitele ... Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem
kdejakého učení ...´ (Ef. 4:11-14)
„Ale jakou víru se můžeme naučit od těchto falešných
učitelů, když v důsledku oddělení od Církve nemají žádné pravidlo víry?
... Jak často Kalvín změnil své názory? A Luther během svého života neustále
odporoval sám sobě: u jediného článku eucharistie upadl do třiceti tří rozporů!
Jediný rozpor je dost na to, aby ukázal, že oni neměli Ducha Božího.
„Nemůže zapřít sám Sebe.“ (II Tm 2:13). Zkrátka, odeberte autoritu Církvi a ani
Boží zjevení, ani přirozený rozum sám o sobě nejsou na nic, protože oboje může
být vykládáno každým jednotlivcem podle svého vlastního rozmaru ... Cožpak
nevidí, že z této proklaté svobody svědomí vyvstala ohromná různost
heretických a ateistických sekt? ... Opakuji: jestliže odepřete poslušnost
Církvi, neexistuje žádný omyl, kterému nezačnete věřit.
Překlad: D. Grof
