neděle 19. října 2014

Pohled z ptačí perspektivy (2011)


Pohled z ptačí perspektivy (2011)
Atila Sinke Guimarăes
Kněžský celibát: bod varu v Německu
4. února 2011 přinesl mnichovský deník Süddeutsche Zeitung a rádio Deutsche Welle zprávu, že 144 katolických teologů vydalo veřejnou petici za změny v Církvi. Dokument má název Církev 2011: nutný nový počátek a zabývá se žhavými tématy, jako je ukončení povinného celibátu a povolení ženatých kněží a svěcení žen.
Judith Könemannová, profesorka teologie v Mnichově a jedna ze signatářek, poskytla rozhovor o dokumentu tomuto německému periodiku. Hovořila jménem osmi profesorů, kteří petici sepsali. Řekla, že ten byl inspirován touhou pomoci při obnově po katastrofálních důsledcích pedofilního skandálu, který otřásl minulý rok Německem. Tento skandál snížil důvěryhodnost Církve na nové minimum a došlo ke ztrátě sympatií ze strany mnoha věřících. Podle Könemannové by mlčení po takovéto krizi vedlo Církev pouze do hrobu.
Teologové spustili tuto petici a očekávali, že shromáždí kolem 50 podpisů. Byli překvapeni, když počet dosáhl čísla 144, což představuje více než třetinu ze 400 německy mluvících katolických teologů na univerzitách a seminářích v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
 
Událost na titulní stránku: petice 144 teologů za ukončení kněžského celibátu.
 
Tento navrhovaný nový počátek je však otevřený široké diskuzi. Zde jsou hlavní návrhy z dokumentu:
  • Navzdory již i tak krajně uvolněné progresivistické morálce hlásané současnými biskupy v německy mluvících zemích, je tato pokládaná za „přísnou morálku“, která má být opuštěna;
  • Přeceňování manželského stavu a celibátu jako jediných legitimních životních postojů by mělo skončit, aby se umožnilo do Církve začlenit páry téhož pohlaví, „které prožívají svou lásku“ a rozvedené lidi, kteří se znovu oženili nebo vdali;
  • Církev by se měla vypořádat s povinným celibátem kněží a otevřít dveře ženatým kněžím a svěcením žen, aby tak vyřešila nedostatek kněží;
  • Aby se zesílila působnost laiků v Církvi, měli by mít věřící větší slovo při volbě biskupů a měl by být v Církvi zaveden demokratičtější proces na všech úrovních.
Je vidět, že těchto osm teologů, kteří vypracovali petici, následovaní dalšími signatáři, vlastně přijali celou agendu progresivismu obhajovanou radikálními hnutími jako je Wir sind Kirche (My jsme Církev).
Poslední velký „výpad“ pocházející od katolické inteligence a volající po změnách v Církvi byl v roce 1989, kdy 220 teologů podepsalo Kolínskou deklaraci, která žádala v podstatě tytéž reformy.
Postoj německých biskupů
Tajemník Německé biskupské konference, Peter Hans Langendorfer, považuje novou petici 144 teologů za pozitivní znamení. Poznamenal, že témata nadnesená teology jsou po kněžských pedofilních skandálech, které vyšly minulý rok na světlo, často diskutovanou záležitostí.
Potvrdil, že iniciativa znamená první krok k otevřenému dialogu, ačkoliv jsou některé body „v rozporu“ s převládajícími teologickými názory. Připustil ale, že různá témata potřebují naléhavě vyjasnění.
Ohlásil také, že biskupové zaujmou k návrhu oficiální postoj na své příští schůzi (agentura EFE, 4. února 2011).
Staré požadavky Ratzingera a Rahnera
V této konfrontační atmosféře byl vytažen na světlo jiný zajímavý dokument, který skýtá další látku k přemýšlení. Je to dopis, na nějž se Süddeutsche Zeitung odvolává, s datem 9. února 1970 adresovaný Německé biskupské konferenci, který byl nedávno publikován časopisem Pipeline, orgánem Akčního kroužku v Řezně (AKR).
Dopis již v roce 1970 požadoval ukončení kněžského celibátu a byl kromě jiných podepsán otci Josephem Ratzingerem, Karlem Rahnerem, Walterem Kasperem a Karlem Lehmanem.
Koncept onoho dopisu byl objeven v archivu zesnulého teologa Karla Rahnera. Tento nikdy nepublikovaný dopis říká: „Naše úvahy vedou k potřebě naléhavé revize a odlišného přístupu k pravidlu celibátu v německé církvi a v univerzální Církvi.“
 
Dopis z roku 1970 ukazuje Ratzingerovu aktivní podporu ukončení kněžského celibátu.
 
Ratzinger a jeho přátelé vyjádřili své obavy o to, že zachování kněžského celibátu jen sníží počet kandidátů kněžství a kvalitu těch, kteří do něj vstoupí. Jestliže se biskupové odmítnou postavit čelem k této otázce, hrozili signatáři, ztratí svou autoritu a zapříčiní hromadné dezerce z kněžských řad.
Ve skutečnosti nemohlo být toto hodnocení mylnější. V podstatě k léčbě nemoci nabízí podávání většího množství téhož viru, který ji způsobil. Hromadné dezerce z řad světského i náboženského duchovenstva začaly kvůli koncilu a byly zapříčiněny přizpůsobováním se současnému světu a nikoliv kvůli pravidlu celibátu.
Toto řešení Rahnera, Ratzingera a spol. mi připomíná epizodu z římských dějin:
Když Agrippina, proradná žena císaře Claudia, plánovala jeho smrt, aby se její zkažený syn Nero dostal na trůn, spikla se se svým lékařem, který podal Claudiovi otrávené jídlo. Plán se jim podařil. Claudius snědl vše, co mu připravili, a skoro zemřel, ale pak začal vykazovat známky zotavení.
Prohnaná Agrippina a její komplic měli připraveno po ruce další opatření. Medicínská praxe té doby přikazovala, že při prvních známkách otravy se oběti otevřela ústa a lechtali ji pírkem v hrdle, aby vyvrhla vše, co pozřela. Z tohoto důvodu měli císařovna a její napomahač pírko napuštěné silnou dávkou jedu, který byl dle očekávání vsunut do Claudiova hrdla jako by aplikovali předepsanou léčbu... Každý z přítomných si myslel, že se pokoušejí zachránit císaře. Takto zemřel Claudius a její milovaný Nero se stal císařem.
Souhlasím s onou starobylou římskou léčbou: Dnes by bylo pro Církev skutečnou léčbou donutit ji vyvrhnout každičký kousek otráveného jídla, které jí progresivismus naservíroval. Pak může katolická Církev zotavit své zdraví, v jakém bylo před Druhým vatikánským koncilem a pohnout se k opravdu novému počátku, ke kralování Panny Marie.
V každém případě je užitečné vědět, co P. Ratzinger, dnešní papež, požadoval v roce 1970. Nyní má ten, který několikrát opakoval, že se nezměnil (viz doplněk níže), všechnu potřebnou moc k naplnění této agendy.
Byl tento nový dokument podepsaný 144 teology vytvořen jako část plánu, který dá Benediktu XVI. záminku k ukončení celibátu duchovních? Kdo může takovou možnost vyloučit? Počkejme, dívejme se a uvidíme. Mějme na paměti, že v průběhu tohoto roku má papež naplánovanou návštěvu Německa.
***
Doplněk
 
Foto: časopis 30 Días, červenec 1990
P. Joseph Ratzinger (nahoře vpravo) dostává instruktáž od svého učitele, progresivistického teologa Karla Rahnera.
Kdyby kdokoliv zpochybňoval příslušnost kardinála Josepha Ratzingera k progresivistickému proudu, může si nalézt, že to on sám připustil v rozhovoru s novinářem Vittoriem Messorim, který jej nazývá „uvážlivým progresivistou“.
Messori poukazuje na Ratzingera jako „jednoho ze zakladatelů časopisu Concilium, shromaždiště progresivistického křídla teologie“.
„Vaše Eminence, bylo toto zapojení se v Concilium hříchem mládí?“, zeptal jsem se jej, abych ho popíchl.
„´Naprosto ne,´ odpověděl. ´Já jsem se nezměnil, oni se změnili.´“
(Rapporto sulla Fede - Vittorio Messori a coloquio con Joseph Ratzinger, Rome:Paoline, 1985, str. 14).
Překlad: D. Grof