sobota 25. října 2014

Neposkvrněné početí Panny Marie




Neposkvrněné početí Panny Marie
svátek 8. prosince
Prof. PlinioCorręa de Oliveira
Panna Maria byla počatá bez prvotního hříchu. Byla dokonale čistá, bez jakýchkoliv špatných sklonů. Proto byla skvěle vybavena k tomu, v každém okamžiku se zcela shodnout s milostí Boží. Přirozený a nadpřirozený majestát vyvstal v její duši v hlubokém a mimořádném souladu. Přede všemi ostatními bytostmi měla největší ponětí o svatosti Boha a Jemu odpovídající úctě. Také měla jasnou představu toho, za co stvoření tomuto majestátu vděčí. Věděla a ví, jak by všechny stvořené bytosti měly Boha oslavovat.
V důsledku toho měla také ohromnou hrůzu z protikladu dobra, což je zlo. K takovému zlu byla velmi nekompromisní, zcela ho odmítala i v jeho nejnepatrnějších formách a byla proti němu velmi bojovná. Z toho důvodu Svaté písmo hovoří o Panně Marii jako o “terribilisutcastrorumaciesordinata“, jako o tak strašlivé, jako je armáda sešikovaná do boje. Církev také říká, že je to ona sama, kdo rozdrtí všechny hereze. Abychom oslavili tuto skutečnost, Panna Maria na sochách Neposkvrněného početí drtí hlavu hada.
Svátek jejího Neposkvrněného početí je tedy v mnoha smyslech připomínkou její čistoty, její nesmiřitelnosti a její bojovnosti.
Podívejme se blíže, co je to nesmiřitelnost. Když má osoba velmi jasné ponětí o tom, co je dobré, a chápe nejvyšší vyjádření tohoto dobra, tak tato osoba ví, že opakem je zlo. Není to teoretické vědění, jaké má vědec, který analyzuje vzorek v laboratoři, ale spíše vědění, které jde ruku v ruce s velkou láskou k dobru. Osoba přirozeně rozpoznává protiklad takového dobra, což je zlo, a nenávidí zlo s intenzitou, která je úměrná velikosti její lásky k dobru.
Protože miluje nejvyšší ideály, které dobro reprezentuje, nemůže tolerovat opak onoho dobra, protože jasně vidí zlo, které v něm existuje. Odmítá zlo nejen v jeho souhrnu, ale i v každé jeho části. Odmítá zlo nejen, když je velmi silné, ale i když se jen stěží projevuje. To je intolerance nebo nesmiřitelnost.
Lidský duch je utvořen tak, že když člověk nenávidí zlo, zvyšuje a zdokonaluje svou lásku k dobru. Jistým způsobem přítomnost něčeho, co on odmítá, utvrzuje jeho přesvědčení ohledně dobra a jeho lásku k dobru. Lidská psychologie je tak uzpůsobena, že takový kontrast nutí osobu si uvědomovat, jak je dobro dobré. Například my milujeme své kontrarevoluční poslání víc, když konkrétně vidíme, jak jej revolucionáři nenávidí. Když to vidíme, máme potvrzení, že zaujímáme správný postoj.
Co je bojovnost? Bojovnost je následkem nesmiřitelnosti. Znamená učinit záměrné rozhodnutí ke zničení zla, které odporuje Bohu. Je to klidné rozmyšlení následované použitím všech prostředků, které má člověk k dispozici k dosažení tohoto cíle. Není to pomíjivé rozhodnutí bojovat během jednoho jednotlivého období, kdy zlo útočí na dobro, ale znamená to stálé odhodlání aplikované na všechny aspekty zla po celý život člověka. Člověk nebude odpočívat, dokud není zlo zničeno.
Pravá bojovnost neodpočívá, dokud zlo není zničeno na prach. V Portugalsku existovalo rčení, týkající se zla, a toto rčení se rozličným způsobem používalo ve starém portugalském zákoně: Zlo bude zničeno ohněm na prach. Jestliže člověk spáchal strašný zločin, dostal trest smrti – jeho tělo bylo spáleno a prach rozptýlen do vzduchu nebo do vody. To bylo naplnění tohoto axiomu.
Zde neobhajuji, aby byl tento trest aplikován na tu nebo onu osobu tom či onom současném státě. Beru to jako obecný princip, který se má aplikovat v boji myšlenek a institucí. Špatný člověk může být zabit, a je pryč. Ale kdo může zabít špatnou myšlenku nebo zničit revoluční spiknutí, které usiluje o to zabránit Bohu, aby obdržel úctu, kterou si zasluhuje, a Církvi se snaží zabránit konat své poslání na zemi? Pro tento boj potřebujeme pravou bojovnost, která zničí revoluci a její stoupence na prach ohněm. Tento druh nesmiřitelnosti a bojovnosti byly dva atributy Panny Marie, které byly důsledkem výsady Neposkvrněného početí.
O co bychom měli Naší Paní v tento svátek požádat? Měli bychom požádat o velkou Boží lásku a velké pochopení Jeho majestátu, což nám jako přirozený důsledek dá velkou nesmiřitelnost a bojovnost.
Vzpomínám si, že sv. Terezie z Lisieux truchlívala, že nemůže být bojovníkem a bojovat mečem proti nepřátelům Boha. To je duše světice. Toužila po tom bojovat za Boha na všech místech a ve všech dobách. Takoví bychom měli být. Prosme Pannu Marii o čistotu a bojovnost odpovídající svatosti, abychom mohli být jejími pravými syny a dcerami.
Překlad: D. Grof